Narozena 17. ledna 1876 v Praze, zemřela 8. srpna 1965 tamtéž. Dcera Jarmila Fastrová (1899-1968) byla překladatelka.
Původně si zvolila učitelské povolání. V letech 1899-1904 přispívala do Divadelních listů. Roku 1907 se stala spolupracovnicí a od 1910 redaktorkou Národní politiky, kde zavedla první stálou společenskou a módní rubriku. V letech 1909-19 byla redaktorkou Dámských besed. Napsala několik lidovýchovných románů a povídek, např. Fata morgana (1906), Márinka Zemanová (1909), Okovy (1918), Gospar Niko (1920). Později se v návaznosti na svoji novinářskou práci obracela spíše ke knihám o společenském chování a o kultuře bydlení (Co se sluší a nesluší, 1921, Útulný domov, 1922). Překládala z němčiny (vše do 1918) a francouzštiny, hlavně romány a divadelní hry; její překladatelská práce není příliš početná a téměř vše bylo vydáno před rokem 1945.