Narozen 13. července 1910 v Mastníku u Třebíče, zemřel 1.února 1974 ve Svitávce u Boskovic. Jeho švagr Jan Zahradníček (1905-60) byl básník a překladatel.
Po maturitě (1929) na klasickém gymnáziu v Třebíči studoval dva semestry na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a angličtinu a 1930-35 teologii v Brně.
Po vysvěcení na kněze působil na několika místech Moravy, od 1937 v Uhřínově u Velkého Meziříčí, kde se stal 1941 farářem. 1950 unikl před zatčením, skrýval se do 1957, kdy byl vypátrán a odsouzen k 12 letům vězení. Po propuštění 1965 pracoval jako knihovník v Západomoravském muzeu v Třebíči, 1966-67 jako archivář spotřebního družstva Jednota v Moravských Budějovicích. Od ledna 1968 až do smrti byl správcem farnosti ve Svitávce.
Patřil k básnickému okruhu kolem katolické revue Akord, jeho verš má rétorický až hymnický ráz (sbírky Lidský živote, 1940, Tváří v tvář, 1947). V esejích se zamýšlel nad nejrůznějšími filozofickými a kulturními otázkami.
Překladatelskou činnost zaměřil na duchovní literaturu.