Narozen 26. srpna 1928 v Lounech, zemřel 23. srpna 1995 v Praze.
Vystudoval dějiny slovanských literatur a sociologii na Univerzitě Karlově; 1952 získal titul PhDr., 1959 vědeckou hodnost CSc., 1966 se na Univerzitě Karlově habilitoval pro dějiny polské literatury prací Groteskno v současné polské próze.
Ve své vědecké práci se postupně soustředil na vývoj literatury 20. století a na současnou polskou tvorbu se zřetelem k širšímu slovanskému kontextu. Zabýval se také otázkami literárněteoretickými, především teorií překladu z polštiny do češtiny a problematikou grotesky (studie Hašek a Mrożek : Několik poznámek k typologii grotesky, 1965).
Autor monografie Adam Mickiewicz (1955), podílel se na vydání dvousvazkové práce Slovanské literatury v přehledu (1961, 1962) a statí Československo-polské kulturní vztahy ve 20. století na souboru Z dějin česko-polských vztahů (1963) a vedl práce na vydání slovníku polských spisovatelů (Slovník spisovatelů. Polsko, 1974).
Publicistickou, popularizační, editorskou a překladatelskou činnost zaměřil zejména na nejnovější polskou literaturu.