Narozen 17. května 1910 v Chrudimi, zemřel 11. listopadu 1973 v Praze.
Narozen 17.5.1910 v Chrudimi, zemřel 11.11.1973 v Praze. JUDr., úředník, básník, také překladatel básní a redaktor sborníků.
Po maturitě na gymnáziu v Duchcově studoval na Univerzitě Karlově práva (JUDr. 1933). Od roku 1934 do roku 1935 pobýval na základě stipendia v Sovětském svazu.
V letech 1936-38 byl válečným zpravodajem Rudého práva ve Španělsku. Poté, v letech 1938-40, pracoval v Živnobance.
V letech 1940-43 byl vězněn a do konce války nasazen na práci v zemědělství. Po roce 1945 se prolínala jeho literární a novinářská činnost s politickou a organizační. Působil na kulturním a propagačním oddělení ÚV KSČ, ve Svazu protifašistických bojovníků a v oblastní úřadovně Ministerstva kultury a informací. V letech 1961-68 působil v ústředním výboru Svazu zaměstnanců pro hornictví a energetiku, poté do jara 1969 působil v Úřadu pro tisk a informace.
Od 30. let publikoval zejména v levicově zaměřeném tisku, např. v Levé frontě, Právu lidu, Rudém právu, Tvorbě, Haló novinách, Práci nebo Plameni. Jeho prózy mají dokumentární charakter (dvě knihy vzpomínek Dny života, 1946, 1966, reportáže a zážitky ze Španělska Kráter se otevírá, 1957). Těžištěm Bartovy tvorby je poezie, zejména poezie politická (Písně s náhubkem, 1936, Duňte, hrany, 1945, Španělské rytmy, 1950), v pozdních sbírkách poezie milostná a intimní (Vráska, 1970, Zrcadlení, 1973).
Překládal z ruštiny (především sovětskou poezii) a ze španělštiny.