Narozena 13. prosince 1921 v Košicích (Slovensko), zemřela 13. prosince 2000 v Praze. Manžel František Kavka byl historik.
Mezi lety 1933-1938 studovala na reálném gymnáziu v Košicích, maturovala roku 1941 v Praze. Po skončení války studovala mezi lety 1945-1950 historii a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde roku 1952 získala titul PhDr. a roku 1967 titul Csc. V letech 1950-1951 se podílela na založení rumunistiky jako samostatného studijního oboru na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1955-1957 pobývala jako kulturní přidělenec na československém velvyslanectví v Bukurešti. Během let 1951-1979 vyučovala rumunskou literaturu a současně byla vedoucí rumunistiky na katedře romanistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Roku 1994 jí Bukurešská univerzita udělila titul profesor honoris causa.
Pro potřeby výuky na oboru rumunistika vydala řadu příruček, např.: Nástin vývoje rumunské literatury I. (1965), Výbor textů z rumunské literatury I., II., III. (1966, 1968, 1971), Nástin dějin a kultury Rumunska do roku 1848 (1978). Vědecký zájem zaměřila na studium rumunského verše a díla prozaiků 19. a 20. století. Byla hlavní pořadatelkou Slovníku spisovatelů - Rumunsko (1984), pro nějž napsala obsáhlou úvodní studii a hesla o starší a klasické literatuře. Je autorkou mnoha předmluv a doslovů k překladům z rumunštiny, rozhlasových dramatizací, medailonů spisovatelů, popularizačních článků o rumunské literatuře a kultuře. Ve spolupráci s D. Maxovou zpracovala dva soubory rumunských pohádek (1980, 1985; 1989 vyšly v německém a francouzském překladu).