Charles Bukowski ; uspořádal John Martin ; [přeložil Bob Hýsek]
I v těchto básních, které napsal autor nedlouho před svým skonem, zůstal věrný svým základním tématům. Bukowski zde opět s maximální otevřeností popisuje své sexuální eskapády, propojené alkoholickým opojením i sebezničující drogovou zkušeností. Tuší, že už má málo času, že se konec neúprosně blíží, přesto však chce setrvat na tomto světě do posledních okamžiků ve stylu, který charakterizoval celý jeho dosavadní způsob existence. Přes všechnu vitalitu však musí občas zaznamenat i bolestné stavy, jež ho čím dál více přepadávají a nutí ho někdy až k apokalyptické obraznosti. "Ulicema se řinou / lidi v bolestech, / spí v bolestech, budí se / v bolestech / ... / a nikdo nás toho trápení / nezbaví, / nikdo nám od něj / neuleví." Náhle se tu objevuje i pro něho netypické zklidnění, kdy už jeho mysl netrpělivě čeká na "poslední bouři", jež by ho s definitivní platností vysvobodila z pozemských pout. Přes tato meditativní cvičení však Bukowski i nadále tvrdohlavě obhajuje své zásadní životní postoje, v nichž nacházel trvalou inspiraci, takže "tu a tam" mohl dokonce "napsat něco slušného."
Soubor posmrtně vydaných veršů amerického kontroverzního prozaika a básníka, jež vznikly krátce před jeho smrtí v roce 1994.