Boris Lavreněv ; Z ruského originálu ... přeložil Josef Vích ; výtvarný doprovod Vladimíra Fuky
Z 10 povídek o námořnících jsou první 4 věnovány letům 1914-1918. Vypráví se v nich o petrohrad. hrdinovi Říjnové revoluce a obč. válek Vasiliji Guljavinovi, který zahynul v generálním štábu bílých, kam pronikl jako rozvědčík: omladé rudoarmějce, která zajatého kolčakovce, s nímž má jinak všechnu lidskou účast, raději zastřelí, než by mu umožnila přechod k bílým (v SSSR zfilmováno); líčí otřesný příběh z předrevoluč. Ruska o čističi kotlů z Oděsy, kterého kapitán anglické obchodní lodi upálí v potrubí lodi, protože jeho vyproštění by zdrželo terminovaný náklad a popisuje zrádné spiknutí britské diplomacie vůči spojencům ve Středozem. moři v roce 1914, líčené střídavě v dopisech důstojníků a řadového mužstva anglického a německého loďstva. 5. povídka líčí tragický konec děkabristy A. Bestuževa-Marliňského, poslaného z trestu na Adlerův mys bojovat proti musulmanům. Náměty dalších povídek jsou příběhy z Velké vlastenecké války. Ve všech povídkách zachycuje autor mentalitu nejprostších lidí, často málo gramotných a drsně jednajících, ale upřímnou oddaností revoluci vždy schopných skutečných lidských citů. Charakteristika postav dikcí, dramatické děje a napínavost scén nezapře autora-dramatika (v Praze uvedena jeho hra "Hlas Ameriky").