Nikolaj Birjukov ; Z ruského originálu ... přeložil Jan Rek ; doslov O partyzánce Čajce napsal Vladislav Stanovský ; Red. Naděždy Slabihoudové
Hrdinku (ani ostatní postavy románu) si autor nevymyslil. Čajka (vlastně Liza Čajkinová) skutečně žila. Byla to krajská sekretářka komsomolu. Když Němci obsadili 8. října 1941 Pjono, uprchla s jinými komsomolci do močálovitých lesů, rozprostírajících se kolem pjonského jezera. Byla to doba, kdy i někteří Rusové uvěřili hitlerovské propagandě, jež prohlašovala, že se Rudá armáda vzdala. Liza viděla, že je třeba lid o nezlomnosti SSSR přesvědčovat. S novinami, v nichž byla otištěna Stalinova řeč, kterou pronesl 7. listopadu na Rudém náměstí, prošla mnoha vesnicemi pjonského kraje, shromažďovala kolem sebe skupiny spolehlivých lidí a řeč předčítala. Němci se snažili tajemnou dívku umlčet, ale mezi Lizinými posluchači se zrádce nenašel. Její úkryt však prozradil bývalý statkář a jeho syn. Němci stavení, v němž chtěla Liza přespat, zapálili a Lizu strašně umučili. Zemřela hrdinně, se zvoláním: "Umírám za vlast, za Stalina". Partyzáni Lizu pomstili. Zrádce popravili a Čajku pochovali. Na pjonském náměstí dnes stojí její pomník. Byla prohlášena hrdinkou Sovět. svazu. Román Birjukovův byl zfilmován.