Muchtar Auezov ; [Z ruského originálu ... přeložily Irena Camutaliová a Marie Lišková ; verše přeložil Ladislav Novotný ; doslov O Abajovi a kazachské literatuře napsala Irena Camutaliová a Marie Lišková]
Abajovi se dostává důkladného vzdělání a otec jej již od mládí zasvěcuje do administrativní práce i do rozhodování sporů. Ale Abaj žije s otcem v neustálých rozmíškách a když mu zabrání ve vykonání "rozsudku",zavraždění vnuka, který je "nečistý", je jím proklet a vyhnán z rodného aulu. Od té doby se Abaj věnuje plodné tvůrčí činnosti a ve svých básních vysvětluje lidu příčiny strádání Kazachů. Překládá později do kazachštiny díla ruských klasiků, především Puškina, Lermontova a Tolstého, stává se rádcem a vůdcem skupiny mladých básníků, které kolem sebe shromáždil. Svými písněmi si získává důvěru utlačeného kazachského lidu. Je ovšem trnem v oku všemocným bijům a ti ho několikrát vězní, dávají dorukou carským úřadům. Podaří se jim popudit proti němu jeho bratra, synovce i žáky. - "V knize Písně Abajovy proniká autor ještě hlouběji do života kazachských stepí a odhaluje třídní charakter rozporů, které byly příčinou stálých bojů mezi jednotlivými rody. V současné době pracuje Auezov na zakončení třetí části této mohutné epopeje z historie svého národa."