Alexandr Ivanovič Gercen ; [Z ruského originálu .... přeložil Jaroslav Piskáček ; zdramatizovala Zuzana Kočová]
Námětem románu před. příslušníka skupiny rus. revoluč. demokratů 50. let 19. stol. je běžný příběh rodinného milostného dramatu: nemanželská dcera bohatého vysloužilého generála, citlivá dívka, vychovávaná v domácnosti svého otce v trapném a urážlivém postavení "sirotka", nachází klid a rodinné štěstí sňatkem s učitelem generálova syna. Později se však zamiluje do mladého šlechtice, snílka a typického oněginsko-pečorinského "zbytečného člověka", nenachází východisko z citového konfliktu a nemocná zvolna a beznadějně uhasíná. Její muž ze žalu pije a šlechtic odjíždí do ciziny znovu utrácet svůj nezdařený život. Názvem naznačil spisovatel sociální význam románu: spočívá jednak v řadě životopisů šlecht. pánů, nevolnických rolníků a carských úředníků, které ukazují bezpráví, hrubost, lživou výchovu, nevědomost a zahálčivost života tehd. rus. společnosti. Odpověď na otázku, kdo je vinen zkázou rodinného štěstí, podal spisovatel v jednom ze svých článků z r. 1843: zčásti jsou vinníky jednající osoby samy, neboť středem svého života učinily své citové konflikty a nenašly cestu k otázkám veřejného života, hlavním viníkem je však celý feudálně-nevolnický řád, který jim nedovolil plně se uplatnit.