Ilja Erenburg ; [Z ruského originálu ... přeložila Raisa Novotná ; doslov napsal A.J. Liehm ; Dřevoryt: Jaroslav Lukavský]
V pokračování románu "Pád Paříže" zachytil I. Erenburg přímé střetnutí pokrokových sil Francie s fašismem. Francouzský lid poznává gestapácké mučírny, hromadné popravy, zajatecké tábory, vytváří však sám podzemní odboj a je posilován stalingradským vítězstvím. Vědomí neporazitelnosti sovětského lidu, které z "Bouře" jasně mluví, vědomí neporazitelnosti socialismu v každém konfliktu s fašismem je tu proto podloženo nikoli přáním a vírou, ale bezpečným přesvědčením a jistotou, které vyrůstají z postav sovětských lidí tohoto románu. Na nich autor dokázal, že sovětská literatura, odrážející v sobě mnohem vyšší řád, než je kterýkoli buržoasně demokratický, sovětská kultura, mnohem vyšší, než je buržoasní kultura, má právo na to, aby učila jiné, nové všelidské morálce. (Podle A. Ždanova)