Miguel de Cervantes Saavedra ; Ze španělského originálu ... přeložil Zdeněk Šmíd ; Překlad revidoval Jaroslav Haupt ; Ilustrace Gustava Doré
Cervantesův Don Quijote epilog rytíř románů rázu proslaveného Amadise de Gaula a zároveň jediný rytířský román, který stále čten se dožil až dneška, je umně navlékané líčení, dobrodružství, jež zažije D.Q. na cestách, podnícených nezřízenou četbou rytíř. románů. Hrdina se domnívá, že je bludným rytířem ve službách děvy z vedlejšího městečka, idealizované již jménem Dulcinea del Toboso, a zprvu sám, od druhé výpravy již v průvodu bodře pozemského souseda Sancha Pansy, podniká kousky hrdinné, truchlivé a směšné, aby odstranil příkoří, napravil křivdy vyrovnal přehmaty a rušil zlořády". Do líčení těchto dobrodružství jsou vplétány i pastýř. verše a novelist. vyprávění samostat. příběhů. Když se posléze utká D.Q. s rytířem s bílým měsícem, jímž není nikdo jiný než přítel magistr Carrasco, vrátí se náš rytíř domů a smutkem po dobrodružství zemře. Již Heine ve svém úvodu k němec. překladu viděl v D.Q. demokratizací románu, který před tím znal jen hrdiny dvorské. Quijote-Sancho Pansa se stali typy svět. literatury a zapůsobili i na čes. prózu. na př. na Vančuru i Haška.