Zorica Dubovská (* 1926)
Narozena 11. dubna 1926 v Praze.
Životopisné údaje
Studium
- 1945- Drtinovo reálné gymnázium v Praze (maturita)
- 1945-1950: Vysoká škola hospodářských věd, směr zahraničně-obchodní (titul komerční
inženýr)
- 1950-1955: obor obecný jazykozpyt se zaměřením na jazyky Indonésie Filologické fakulty
UK (titul promovaný filolog)
Povolání
- odbornice na indonéské jazyky, autorka učebnic indonéštiny a javánštiny, překladatelka
z indonéštiny
Zaměstnání
- 1950-1952: sektor zahraničního obchodu (Exico, a. s., PZO Motokov)
- 1955-1957: po promoci byla zaměstnána v Československé obchodní komoře
- 1957-1959: čs. zastupitelský úřad v Jakartě
- 1959-1962: redakce jazykových příruček Státního pedagogického nakladatelství
- 1962-1984: učitelka indonéštiny na Jazykové škole v Praze
- 1964: vedoucí orientálního oddělení na Jazykové škole v Praze
- 1964-1974, od října 1990: externí výuka indonéského jazyka a literatury na Filozofické
fakultě UK
- 1994-doposud: interní výuka indonéského jazyka a literatury na Filozofické fakultě
UK
- 1967: jmenována soudní tlumočnicí indonéského jazyka Městským soudem v Praze
- 1968-1970: místopředsedkyně Společnosti československo-indonéského přátelství
- 1990-1994: předsedkyně a poté výkonná tajemnice Nusantary, společnosti přátel Indonésie
- 1984: v důchodu
Profesní životopis
Po maturitě na Drtinově reálném gymnáziu v Praze absolvovala v letech 1945-50 Vysokou
školu hospodářských věd, směr zahraničně-obchodní, a získala titul komerční inženýr.
Poté (1950-55) absolvovala Filologickou fakultu Univerzity Karlovy, obor obecný jazykozpyt
se zaměřením na jazyky Indonésie (titul promovaný filolog).
Již během studií pracovala v podnicích zahraničního obchodu (Exico, a. s., PZO Motokov,
1950-52); po promoci byla zaměstnána v Československé obchodní komoře (1955-57)
Poté působila na československém zastupitelském úřadě v Jakartě (1957-59) a ve Státním
pedagogickém nakladatelství v redakci jazykových příruček (1959-62).
Od 1962 byla učitelkou indonéštiny a od 1964 vedoucí orientálního oddělení na Jazykové
škole v Praze. Od 1984 je v důchodu.
Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vyučovala externě indonéský jazyk a literaturu
1964-74 a znovu od října 1990, interně od 1994.
Její obsáhlé zpracování Indonéských pohádek vyšlo rovněž francouzsky (Contes d'Indonésie,
spoluautor Vratislav Štovíček, 1979), německy (Indonesische Märchen, 1979) a nizozemsky.